Lokalita V kraji Sulcis, v jihozápadní části Sardinie, obklopené voňavou zelení hor, se nachází archeologické naleziště pocházející ze 7. století před naším letopočtem, které vás zaujme svými příběhy o bitvách, oddanosti a každodenním životě.
Od Monte Sirai, mírného reliéfu poblíž Carbonie, se snadno drží pod kontrolou pobřeží a ostrovy kraje Sulcis i údolí Cixerri sahající až po Campidano. Věděly to neolitické a nuragské civilizace, které tuto oblast obsadily jako první, pochopili to i Féničané a punští osadníci, kteří se později usadili v přístupové cestě k moři a pláním.
Na kopci Féničané, kteří o několik desetiletí dříve postavili Sulky na ostrově Sant’Antioco, integrovaní s nuragskou komunitou, založili město (v roce 750 před naším letopočtem), které žilo v prosperitě mezi 7. a 6. stoletím. V roce 520 před naším letopočtem došlo k obsazení Kartaginci, kteří jej po období úpadku opevnili (v polovině 4. století) a zcela přestavěli (v roce 250 před Kristem). Římská okupace ve 2. století se vnitrozemí nijak nedotkla: žádná jiná fénicko-punská kolonie nemá takto zachovalé svědectví.
Na Sirai, zbarvené červenými kameny zahalenými mechem, jsou domy, náměstí, chrámy, tophety a nekropole (fénické hrobky a kartáginská hypogea). U vchodu do akropole je pomerium, pro Féničany nedotknutelná posvátná hranice. Město se rozvíjí kolem pevnosti - postavené na nuraghe - po staletí působila jako obranná pevnost, ve 3. století před naším letopočtem se stala chrámem. Svědčí o tom socha Astarte, fénického božstva, nyní uchovaná v archeologickém muzeu v Cagliari. Na akropoli domy, skládající se z místností kolem nádvoří, dávají ideu přepychu, zejména domy Fantar a světlík Talco, kde průhledný minerál filtroval sluneční světlo osvětlující místnosti.
Hradby posílili Punové v roce 370 před naším letopočtem. Tophet, dětská nekropole, pochází ze stejných let. V urnách ve tvaru zakrytého hrnce je uložen popel malých zesnulých pohřbených se zvířaty, amulety, dózami a šperky. Nahoře byl chrám. Část tophetu byla rekonstruována v muzeu Villa Sulcis v Carbonii, kde můžete virtuálně vstoupit do punského města prostřednictvím multimediálních projekcí. Na konci 6. století před Kristem se změnily pohřební rituály: od fénické kremace k pohřbívání v podzemních hrobkách s přístupovými chodbami. Punská nekropole měla 13 hrobů, jedenáct vyhloubených do tufu, dva získané z již existujícího domus de Janas.