Mladá a okouzlující vesnice žulových domů, v centru Gallury, v severovýchodní Sardinii, poblíž Arzacheny a pobřeží Costa Smeralda.

Stojí 350 metrů vysoko, je obklopena žulovými horami a hlubokými údolími pokrytými duby, cesmínami a středomořskými křovinami, s jezerem Liscia v pozadí. Sant’Antonio di Gallura je vesnice s 1 500 obyvateli - včetně těch z osady Priatu a dalších frakcí - která se až do roku 1979, kdy se stala samostatnou obcí, jmenovala Sant’Antonio di Calangianus, na které závisela.

Povinný průchozí bod z vnitrozemí směrem na Costa Smeralda a park souostroví La Maddalena je dědicem vily de Castro, jejíž existenci dokládají Liber Fondachi (z roku 1317) a Compartiment de Sardenja (z roku 1358) a nálezy hrobů, šperků a mincí, včetně janovských peněz ze 7. až 8. století. Raně středověká vesnice se nacházela na úpatí vyhlídky Lu Naracu, dnes nejvyššího bodu území, ze kterého můžete obdivovat výhledy od masivu Limbara až po moře Arzacheny a Palau. Odtud uvidíte kopce, kterým dominují stazzi (venkovské osady), zakládající prvky agropastorační kultury Gallury. Liscia, největší umělá nádrž na severu ostrova, je ohraničena stejnojmennou přehradou. Na palubě Trenino Verde můžete projet vesnicí Sant’Antonio a na palubě šlapadla překročit jeho vody. Směrem k obci Luras vynikají tisícileté olivovníky Carana.

Jméno Lu Nuracu spolu s toponymem Lu Nurachéddu (v Campu d’Idda) jsou odkazem na nurágskou civilizaci, která v minulosti obývala toto území. Nedaleko vyhlídky stojí kostel Sant'Andrea, pocházející z poloviny 18. století a zvolený za farnost v roce 1907 (pouze na pět let). Nové obydlené jádro se vyvinulo kolem malé svatyně.

S nárůstem počtu obyvatel bylo nutné postavit velký kostel: v roce 1912 byl postaven nový farní kostel Sant'Antonio Abate s bazilikálním půdorysem se třemi loděmi rozdělenými oblouky, hlavním oltářem a freskovou apsidou. Svatý patron se slaví v polovině ledna u příležitosti zapalování ohňů svatého Antonína opata.

Nelze opomenout ani palác Mannu, s ušlechtilou architekturou postavenou výhradně z žuly. Dveře a okna jsou ohraničeny architrávy a zárubněmi, horní patra zdobí balkóny z tepaného železa. V interiéru je zachováno zařízení a konstrukce z počátku 20. století. V okolí jsou charakteristické venkovské kostely, dějiště oslav, při kterých objevíte nejautentičtější podobu kraje Gallura a ochutnáte delikatesy, jako je zuppa gallurese a mazza frissa. Nejznámější jsou Madonna di La Crucitta a svatyně San Giacomo, slavené v květnu, San Leonardo a San Giuseppe, slavené v červnu, a rupestriánský kostel San Costantino, pravděpodobně raně středověkého původu, vedle něhož je Lu Pulteddu, okno, kterým když třikrát prolezete, přestanou vám dle pověsti bolesti žaludku.