Na jeho vrcholu se potkává mýtus a historie, obklopeny středomořskou zelení, provázány s minulostí. Je to útes, který bdí nad zálivem a skrývá řadu překvapení.
Jeho nezaměnitelný profil je jedním z nejcharakterističtějších rysů Cagliari, který stále ohromuje svým zvláštním tvarem a dominantním postavením na pláži Poetto. Sella del Diavolo zaujímá přesný střed Andělského zálivu a je odnoží kopce Sant'Elisa, který sahá až k moři.
Ostroh patří již desítky let k oblíbeným výletním cílům, nachází se jen pár kroků od centra města a je ideální pro pěší turistiku jak ve dne, tak v noci. Několik vyšlapaných tras svědčí o oblíbenosti místa, které po tisíciletí přitahuje pro své jedinečné panorama, které lze obdivovat z jeho vrcholu.
Scénář tak sugestivní, že o něj podle legendy bojovaly i nebeské a démonické zástupy. Mýtus je vyprávěn ve dvou mírně odlišných verzích, které se rozchází zejména v příčině nebeské bitvy.
Nejrozšířenější verze říká, že ďábel byl zcela očarován tímto místem a pokusil se ho zmocnit. Dle druhé varianty to však byli andělé, kteří požádali Boha o tento kouzelný stánek jako dar, pro jeho čistotu a nepřítomnost zla, a to rozpoutalo Luciferovu žárlivost. Střet se odehrál na obloze nad pobřežím Cagliari a zvítězila v něm armáda andělů vedená archandělem Michaelem, poražený Lucifer během střetu ztrácí své sedlo, které padá k zemi a dává vzniknout výběžku. Odtud pochází i název Ďáblovo sedlo a Andělský záliv, který po svých zachráncích pojmenovali místní obyvatelé.
Z náměstí vedle pláže Calamosca nebo z malého přístavu Marina Piccola odbočují stezky, které vám umožní prozkoumat výběžek a nabízejí fantastické výhledy do krajiny, za jasných dnů až na mys Capo Carbonara, včetně výhledu na přes dvanáct kilometrů dlouhou pláž Poetto a její promenády, za kterými vychází profil parku Molentargius-Saline. Cestou si všimnete svatopetrských palem, jalovců a olivovníků, ale i keře řečíků a pryšce. Výběžek nabízí úkryt i vzácným ptákům, jako je sokol stěhovavý, poštolka a koroptev sardinská. Není nic neobvyklého, že se v křoví ukrývají lišky a divocí králíci.
Přírodní dutiny kolem mysu Sant'Elia vykazují stopy hojnosti již od neolitu. Na nejvyšším místě jsou ruiny punského chrámu zasvěceného Aštarté (bohyni války a lásky), o čemž svědčí nález desky zachované v archeologickém muzeu v Cagliari. Uvidíte také dvě cisterny, jednu punského původu, která je větší než druhá z dob římských.
Obvod základů vede zpět ke zmizelému kostelu Sant'Elia, pravděpodobně postavenému v 11. století viktoriánskými mnichy spolu s jejich klášterem. Podle tradice byl světec umučen na kopci.
Španělského původu je strážní věž, součást pobřežního obranného systému před saracénskými nájezdy. V katalánštině se ji říkalo pouhet a možná i z toho pochází jméno Poetto. Některé vojenské stavby pocházejí z 2. světové války, včetně pevnosti, na kterou narazíte během exkurze.