Lokalita Jedná se o hlavní centrum jihozápadní Sardinie, poměrně mladé město, které se zrodilo s rozmachem těžebního průmyslu v této oblasti. Známé pro průmyslové, prehistorické a historické pamětihodnosti.
S téměr třiceti tisíci obyvateli je Carbonia 9. největším městem na Sardinii a nejvíce obydleným v oblasti Sulcis. Hlavní charakteristikou jsou široké, stromy lemované silnice, 45 metrů vysoká zvonice, která se tyčí nad domy, společně s žulovo-trachytovou fasádou kostela San Ponziano. Město bylo založeno roku 1938 a bylo vystavěno během dvou let, zaručujíc ubytování pro dělníky v uhelných dolech Sirai-Serbariu. V té době, byla těžba z této oblasti, jedním z hlavních zdrojů energie pro celou Itálii. Pojmenování města je tedy zřejmé (carbone = italsky uhlí). Carbonia byla vystavěna v blízkosti rozsáhlé důlní oblasti, na místě původní vesnice z 19. století, pod statusem okresního města.
Vodní soustava, která byla funkční mezi léty 1937-1964, měla devět studní a sto kilometrů tunelů. Horníci byli najímání na těžbu uhlí z celé Itálie, průměrně měla Carbonia 16 tisíc obydlí, vrchol přišel v roce 1948 se 48 tisíci rezidenty a 60 tisíci obyvateli. Dnes po své částečné obnově, Serbariu slouží jako uhelné muzeum - dokonalá replika těžařského světa. Dalším kulturním bodem, který byste určitě neměli minout, je Etnografické muzeum zemědělství a pastýřské činnosti. Pořádá se zde také Mare e Miniere (Moře a doly), kulturní událost zaměřená na kinematografickou projekci, hudbu, literaturu, jídlo a víno. Dříve místní pódium sloužilo dělníkům k vyjádření rozhořčení a nespokojenosti. Mezi lety 1940-1943, vedly hornické protesty k první stávce na Sardinii (jedné z prvních v celé Itálii) během dvou dekád, pod nadvládou fašismu. Na konci roku 1948 bylo zavedeno pracovní právo, které trvalo dva měsíce a mělo za cíl zviditelnit represivní opatření těžařské společnosti Carbosarda. To zapříčinilo ještě větší zpřísnění těchto opatření, a vedlo ke zrození národního hnutí solidarity a podpory horníků – po dlouhých rozepříc, uzavřeli dohodu, která byla pro horníky vítězstvím.
Společně s opuštěnými uhelnými doly, se v této oblasti nachází spousta Fénicko- Punických nalezišť. Na hoře Sirai naleznete archeologický park, na severozápadním předměstí města zase domy, náměstí, chrám a nekropoli z kolonie, která patřila nejdříve Féničanům, později Kartágincům. Dále je zde posvátný oltář, dětský hřbitov, který byl částečně přestavěn na muzeum Sulcis Villa, kde zavítáte do starodávného Punického města a díky multimediální projekci, se dozvíte o nejstarších Sardinských artefaktech, které byly nalezeny pod skálou Su Carropu, v okrese Sirri, jejichž stáří se odhaduje na střední dobu kamennou (9000 př.n.l.). Nedaleko města se nachází několik prehistorických jeskyní, desítka nekropolí Domus de Janas a pozůstatky asi 15 nurághů ze 17. a 6. století před naším letopočtem. Zvlášť zajímavá je nekropole Cannas di Sotto se svými 18 hroby a Cuccuru su Cardolinu (3200-2800 před Kristem). Římská nadvláda se dá nejlépe pozorovat na Villa di Barbusi, která byla obydlená od 4. století př. n. l. až do 3. století našeho letopočtu, dále pak v osadě Medau sa Turri, která nejdříve sloužila kmenu Nurágů, následně Fénicko-Punickému osazenstvu, později Římanům a nakonec jako středověká vesnice.
PROČ TOTO MĚSTO NAVŠTÍVIT
Z původně hornického města, je nyní centrum kulturního a průmyslovo-archeologického dědictví, oblast s nejstaršími důkazy, přítomnosti lidí na Sardinii.